Problém s pastou pro tisk nálepek: U malých písem, zejména u písma menšího než osm, často dochází k zasychání inkoustu nahoře kvůli úzkým mezerám mezi jemnými čarami. To vede k problému, že se grafika a text slepí a stanou se nerozeznatelnými, hlavně proto, že inkoust zasychá příliš rychle.
Naše společnost v současnosti používá známý pryskyřičný deskový inkoust s vysokou viskozitou. Ve spojení s vysokými teplotami inkoust rychle zasychá, což vede k jevu známému jako suchá deska, zejména v případě velmi detailních samolepek ve flexotisku.
Abychom tento problém vyřešili, musíme začít zkoumáním samotné pryskyřičné desky. V ideálním případě by spodní část znaků pryskyřičné desky měla být hladká a nelepivá. V důsledku nedostatečné expozice se však spodní část znaků lepí a snadno se do ní zachycuje inkoust. V důsledku toho se více inkoustu hromadí a zasychá uvnitř jemných linek. Likvidace destičky by byla plýtváním, takže roztok pro následnou úpravu lze aplikovat pomocí kapaliny pro následnou úpravu desek s pryskyřicí.
Tato kapalina pro následnou úpravu obsahuje chlornan sodný a kyselinu chlorovodíkovou, které účinně zpevňují spodky postav a řeší problém s lepkavostí. Základní řešení spočívá ve stanovení přesné doby expozice pro výrobu pryskyřičných desek, které splňují normu.
U mimořádně jemných písem je vhodné zvážit přechod na měděno-zinkové desky. Písma na měděno-zinkových deskách jsou méně náchylná k zasychání inkoustu mezi znaky a znaky jsou tvrdší, což usnadňuje dosažení čistých tahů.
Z hlediska provozního prostředí je zásadní snížení konvekce vzduchu. Pokud problém přetrvává, můžete rychlost schnutí snížit přidáním vhodného pomaluschnoucího činidla do inkoustu. Kromě toho může mírné zvýšení rychlosti tisku zabránit nadměrnému zasychání inkoustu.





