Obalová a environmentální legislativa ve Spojených státech: Přehled

Oct 20, 2023 Zanechat vzkaz

Od Keller a Heckman LLP's Packaging Practice Group

 

Vzhledem k absenci komplexní federální legislativy přijaly některé státy a místní jurisdikce ve Spojených státech zákony a předpisy ovlivňující výrobu, použití a likvidaci obalů. Tato ustanovení zahrnují normy pro obaly přijatelné pro životní prostředí, minimální požadavky na recyklovaný obsah, omezení používání určitých látek v obalech a dokonce úplné zákazy určitých typů plastových obalů.

 

Tempo státních a místních zákonů se však v posledních letech zpomalilo, protože obavy z likvidace pevného odpadu ustoupily za jiné problémy veřejné politiky, jako je terorismus, kriminalita a vzdělávání. Tři oblasti, kde federální vláda prosadila svou jurisdikci, jsou: regulace balení potravin, léků a kosmetiky (což je velmi důležité téma a přesahuje rámec tohoto článku, s výjimkou omezených ohledů, jak bude diskutováno později); podpora vládních zakázek na recyklované produkty; a vydávání pokynů, jejichž cílem je zajistit, aby výrobci neprováděli nepodložená tvrzení o přínosech jejich obalů pro životní prostředí v rozporu s federálními zákony o pravdivosti reklamy.

 

Nařízení USA o likvidaci pevného odpadu

Jednou z hlavních úvah v 80. a 90. letech 20. století, která vedla k nárůstu zákonů a předpisů o obalech ve Spojených státech, byla obava z dopadu likvidace spotřebitelských obalů na životní prostředí. Po většinu minulého století bylo více než 80 procent amerického pevného odpadu, včetně obalů, skládkováno. Zatímco skládkování pravděpodobně zůstane hlavní metodou likvidace obalů a dalších materiálů nacházejících se v tuhém komunálním odpadu (TKO), větší spoléhání se v posledních letech na recyklaci a kompostování již mělo znatelný vliv na tok pevného odpadu vstupujícího na skládky.

 

Množství TKO ukládaného na skládky skutečně kleslo na 57,4 procenta2 a využití recyklace a kompostování vzrostlo z 16 procent veškerého TKO v 1990 3. na téměř 27,8 procenta v 1999 4. Využití kontejnerů a obalů bylo v roce 1999 37 procent, což je nejvyšší míra recyklace ze tří kategorií produktů – zboží krátkodobé spotřeby, zboží dlouhodobé spotřeby a kontejnery a obaly. využití recyklace a dalších možností zpomalilo tempo nárůstu skládkovaného odpadu a pomohlo snížit obavy veřejnosti z vyčerpání dostupné kapacity skládek.

V průběhu 70. a 80. let 20. století zvyšoval obecný odpor vůči umísťování nových skládek nebo spaloven, které by mohly snížit zatížení stávajících skládek, náklady na skládkování, protože stávající místa se blížila kapacitě a tržní síly zvyšovaly ceny v soukromě provozovaných zařízeních. Vzhledem k tomu, že znečištění ovzduší a další obavy způsobily odpor ke spalování, obce hledaly způsoby, jak snížit objem skládkovaného odpadu. Při absenci silného federálního vedení toto pátrání zplodilo řadu státních a místních opatření zaměřených na omezení nebo odstranění používání určitých obalových materiálů nebo výrobků na základě teorie, že by se tím snížilo celkové množství pevného odpadu posílaného na skládky. Zatímco trend na konci 80. a na začátku 90. let 20. století přijímat opatření, která nutí k redukci zdrojů se zpomalil, dědictvím tohoto období je složitá tapisérie státních a místních předpisů týkajících se označování, recyklovaného obsahu a dalších problémů ovlivňujících obalový průmysl.

 

Federální role — Agentura pro ochranu životního prostředí

Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA), hlavní agentura vlády Spojených států odpovědná za regulaci nakládání s odpady, má širokou pravomoc nad nakládáním s pevným odpadem podle zákona o ochraně a obnově zdrojů (RCRA)7 a také podle zákona o čistém ovzduší. ,8 zákon o čisté vodě9 a zákon o komplexní reakci na životní prostředí, kompenzaci a odpovědnosti10 (CERCLA, běžně označovaný jako „superfond“). Tato pravomoc zahrnuje pravomoc stanovovat standardy pro projektování a provoz skládek a spaloven TKO a dalších způsobů nakládání s odpady. Obecně platí, že metodou EPA pro řešení otázek nakládání s pevným odpadem, zejména otázek týkajících se obalů, bylo vydávat doporučení, jako jsou „upřednostňované možnosti“ pro likvidaci odpadu, ale velkou část skutečné regulace odpadu ponechat na státních a místních úředníkech.

 

Konflikty kvůli mezistátní přepravě odpadu

Během 70. a 80. let 20. století některé státy a lokality přijaly zákony a předpisy, které měly omezit přepravu pevného odpadu. Tyto zákony měly dva hlavní cíle. Za prvé, státy s omezenou kapacitou likvidace tuhého odpadu chtěly zabránit tomu, aby mimostátní zdroje využívaly zařízení v rámci jejich jurisdikce, a tak zavedly vyšší poplatky nebo dokonce úplné zákazy, aby zabránily dovozu TKO. Protiústavnost těchto překážek mezistátnímu obchodu byla rychle vyřešena12 a tyto zákony byly zrušeny.

Za druhé, a naopak, jurisdikce, které v 70. a 80. letech investovaly značné zdroje, často financované z komunálních dluhopisů, do výstavby nových zařízení na likvidaci pevného odpadu, potřebovaly zajistit určitý objem placených dopravců odpadu, aby splnili své závazky z dluhopisů. Aby se místním dopravcům zabránilo v obcházení jejich zařízení pro méně nákladná zařízení v jiných jurisdikcích, uložily lokality poplatky za dopravu nebo jiná omezení, jejichž cílem bylo donutit místní přepravce používat místní zařízení. V polovině-1990s byly takové zákony přijaty asi ve 20 státech. V roce 1994 však Nejvyšší soud USA rozhodl, že tato omezení „kontroly toku“ rovněž protiústavně zasahují do volného pohybu obchodu mezi státy.13

Pokud se v budoucnu Kongres rozhodne povolit státům bránit pohybu odpadu, mohlo by to zhoršit problém likvidace TKO a vést k dalším pokusům zakázat materiály, které se obvykle likvidují skládkováním, včetně určitých obalových materiálů. K dnešnímu dni nebyly soudy nakloněny rušit omezenější zákony nebo předpisy, jako jsou omezení obsahu, což může mít také nepřímý vliv na skládkování TKO. Tyto zákony, které pravděpodobně spadají do tradiční úlohy státu chránit veřejné zdraví, jsou diskutovány později.

Trendy

Kongres pravidelně zvažuje federální legislativu týkající se recyklace, ukládání kontejnerů, mezistátní přepravy TKO a dalších problémů s pevným odpadem. Nebylo však dosaženo shody ohledně významných změn RCRA nebo jiných právních předpisů o pevných odpadech zavedených v 90. letech 20. století. Výsledkem je, že tyto problémy nadále řeší především státní a místní samosprávy, průmyslové skupiny a ekologičtí aktivisté.

Federální politika pro recyklaci

Federální nařízení – Agentura pro ochranu životního prostředí

Přestože RCRA poskytuje EPA široký mandát na podporu recyklace, agentura z větší části ponechala správu MSW v rukou státních a místních jurisdikcí.-kde taková pravomoc tradičně spočívala.14 Hlavním přínosem EPA bylo vydávání doporučení o umístění skládek nebo statistických zpráv o nakládání s TKO. Jedním ze způsobů, jak se EPA pokusila zvýšit recyklaci, je podpora vládních zakázek na recyklované produkty. Sekce 6002 RCRA vyžaduje, aby EPA vypracovala pokyny pro vládní agentury, které mají používat při získávání produktů obsahujících recyklované materiály.15 EPA vydala své první pokyny v roce 1983 a pravidelně je aktualizovala. V dubnu 1995 v reakci na prezidentský výkonný příkaz16 vydala agentura Komplexní směrnici pro zadávání zakázek (CPG).17 CPG zahrnovala pět položek dříve určených k preferenčnímu zpracování (cement a beton obsahující popílek, papír a papírové výrobky obsahující recyklované materiály). , znovu použitý mazací olej, protektorované pneumatiky a izolační produkty) plus 19 nových. V listopadu 1997 EPA přidala dalších 12 kategorií produktů.18

Nahrazuje výkonné nařízení19 ze září 1998 také nařídilo EPA, aby vypracovala dokument s pokyny pro zadávání veřejných zakázek vládními agenturami na širokou škálu „ekologicky výhodnějších“ produktů a služeb. V roce 1999 byla vydána Konečná směrnice o environmentálně preferovaném nákupu pro výkonné agentury.20 Nová výkonná vyhláška21 podepsaná v dubnu 2000 vyžaduje, aby federální úřady začlenily systémy environmentálního managementu do každodenního rozhodování agentury a do procesů dlouhodobého plánování. I když se pokyny výslovně nezabývají obaly, mají pomoci stimulovat trh s recyklovanými obaly a jinými materiály.

 

Národní legislativa pro ukládání kontejnerů

Na federální úrovni se znovu objevila otázka ukládání kontejnerů za účelem zvýšení recyklace. Tento měsíc (červenec 2002) pořádá Senátní výbor pro životní prostředí a veřejné práce slyšení o zákonu o odpovědnosti národních výrobců nápojů z roku 200222, který v dubnu představil senátor James M. Jeffords (I-Vt.). Zákon odráží zákony o státních zálohách tím, že požaduje vratnou zálohu na nápojové obaly. To by také nařídilo 80% národní míru recyklace a přinutilo nápojové společnosti, aby předložily plány recyklace EPA ke schválení.

V Kongresu byly čas od času navrhovány vratné zálohy na nápojové obaly, ale legislativa nikdy nepokročila příliš daleko. Ačkoli se Havaj nedávno stala jedenáctým státem, který přijal taková ložiska (první stát, který tak učinil za posledních 20 let), vyhlídky na nejnovější návrh pana Jeffordse na celostátní vklady zůstávají sporné ve světle silné opozice průmyslu na základě otázek, jako jsou náklady a nerovné zacházení s nápojovými produkty.

 

Environmentální hodnocení potravinářských obalových materiálů a regulace recyklovaného obsahu – Food and Drug Administration

FDA a hodnocení životního prostředí

US Food and Drug Administration (FDA) má podle federálního zákona o potravinách, léčivech a kosmetice (FD Act) odpovědnost za (1) zajistit, aby žádný obalový materiál nefalšoval potraviny, a (2) provést před uvedením na trh kontrolu určitých nových potravin. kontaktních materiálů a nových použití stávajících materiálů.23 Ačkoli primárním zájmem FDA při regulaci balení potravin je zajistit, aby obal byl bezpečný pro zamýšlené použití ve styku s potravinami, FDA také interpretuje zákon o národní politice životního prostředí (NEPA) jako požadavek, aby agentura vyhodnotit dopad, který může mít čištění obalového materiálu na životní prostředí. FDA interpretuje vágně formulovaný statut NEPA tak, že nařizuje rozsáhlé a vysoce spekulativní šetření zahrnující kromě recyklace i taková témata, jako je dopad na emise a popel ze spaloven, výluh ze skládek, kyselé deště a vyčerpání stratosférického ozonu. NEPA nevyžaduje, aby agentury měnily svá opatření na základě závěrů hodnocení životního prostředí. Pokud však platí NEPA, musí agentury učinit „zjištění bez významného dopadu“ (FONSI) nebo vypracovat prohlášení o vlivu na životní prostředí (EIS). Doba potřebná k provedení plnohodnotného EIS, je-li to nutné, může zastavit činnost agentury na roky.

Příkladem je pravidlo navržené FDA z roku 1986, které upravuje bezpečné používání polyvinylchloridových (PVC) obalů potravin. Otázky týkající se post-spotřebitelského osudu PVC obalů přiměly FDA k neobvyklému kroku přípravy EIS na navrhované pravidlo (v téměř 100 procentech povolení obalů je FDA schopna vydat FONSI). FDA uvedl, že EIS se bude zabývat všemi myslitelnými ekologickými problémy souvisejícími s navrhovaným pravidlem PVC, včetně takových otázek, jako je dopad na emise dioxinů, furanů a chlorovodíku ze spaloven; účinky na programy recyklace a nakládání s pevným odpadem obecně; a dopad na množství změkčovadel PVC vstupujících do životního prostředí. Dosud nebyl EIS dokončen a nařízení o PVC nebylo dokončeno (ačkoli PVC a další polymery na bázi vinylchloridu zůstávají na trhu obalů kvůli předchozím povolením FDA).

 

Nedávno jsme se dozvěděli, že FDA požádal a získal stažení jediné zbývající žádosti společnosti o povolení polymeru na bázi vinylchloridu. Tím se eliminuje potřeba, aby FDA dokončil EIS, alespoň prozatím. Je to také příklad toho, jak rozhodnutí, že je potřeba EIS, může vykolejit regulační proces.

 

Naštěstí prověrky potravinových obalů téměř vždy vyžadují pouze environmentální hodnocení (EA), které vede k FONSI a udělení povolení FDA bez EIS. I EA však může způsobit velký problém při získávání povolení FDA.

FDA již nevyžaduje informace o účincích na životní prostředí při výrobě materiálů přicházejících do styku s potravinami (protože tyto účinky jsou kontrolovány EPA nebo místními či státními úřady). Kromě toho FDA vyňala některá povolení pro styk s potravinami z potřeby hodnocení životního prostředí.

 

24 Pokud však taková výjimka neexistuje, FDA stále posuzuje potenciální dopady na životní prostředí z používání a likvidace materiálu.

 

Environmentální hodnocení obalových materiálů FDA se často zaměřuje na dopad materiálu na recyklaci. Pokud předkladatel petice nemůže poskytnout technické zdůvodnění, proč materiál nelze použít v pevných nádobách na potraviny na jedno použití, FDA požaduje údaje o vlivu materiálu na recyklaci. V případě obalového materiálu, který by mohl vstoupit do recyklačního toku široce recyklovaného materiálu, jako je PET (plast používaný v lahvích od sody), má strana, která žádá o povolení, prokázat, že zavedení nových kontejnerů bude mít žádný významný vliv na žádné z konečných použití stávajícího materiálu. To může být časově náročný a nákladný úkol, i když je ve většině případů nakonec splněn.

 

FDA regulace recyklovaného obsahu

Použití recyklovaných materiálů při balení potravin se řídí stejnými zásadami, které platí pro všechny obaly potravin. Typicky povolení FDA pro použití obalového materiálu v aplikacích přicházejících do styku s potravinami nestanovuje žádná omezení pro zdroj surovin, které jdou do výroby látek přicházejících do styku s potravinami. Namísto toho předpisy stanovují specifikace a v některých případech ukončují testy pro materiál a povolují použití jakéhokoli materiálu, který tyto normy splňuje. V důsledku toho, pokud je povoleno použití „panenského“ materiálu pro styk s potravinami, je povolena také recyklovaná verze stejného materiálu, pokud nebude potravina nebezpečná nebo jinak nevhodná ke konzumaci.

 

Po několika letech postupné regulace potravinářských obalů obsahujících recyklované materiály vyvinul FDA směrnici „Body ke zvážení pro použití recyklovaných plastů při balení potravin: Chemické úvahy“, která má výrobcům potravinářských obalů pomoci při vyhodnocování procesů výroby obalů od pošty. -spotřebitelský recyklovaný plast.

 

26 Obecně platí, že zásadou FDA je, že recyklované polymery, včetně jakýchkoli adjuvantů, musí být typu povoleného pro styk s potravinami a neměly by obsahovat žádné kontaminanty, které by mohly učinit potraviny nebezpečnými. Jakékoli další účinky na jídlo (e.g.,chuť nebo zápach) budou řízeny kroky k zajištění bezpečnosti a přijetím pro spotřebitele. Obavy z kontaminace plastu lze vyřešit kombinací následujících faktorů:

kontrola zdroje materiálu pro recyklaci, aby se zabránilo použití kontaminované suroviny;

 

dekontaminační vlastnosti procesu recyklace (třídění, praní, teplo zpracování, chemické zpracování surovin);

struktura recyklovaného materiálu nebo obalu (přítomnost funkční bariéry mezi recyklovaným materiálem a potravinami);

omezení použití materiálu na určité podmínky použití (suchá jídla, ořechy ve skořápce, mražené potraviny); a testování recyklovaného materiálu, aby se zajistilo, že potenciální kontaminanty nebudou migrovat do potravin z obalu na úrovni obav.

 

27 Pokyny FDA obecně sledují přístup vyvinutý v pokynech navržených průmyslem pod záštitou Společnosti plastového průmyslu, Inc. (SPI) a Národní asociace zpracovatelů potravin (NFPA). Agentura již několik let pracuje na pravidle, které by tyto pokyny formalizovalo, ale není jasné, kdy, pokud vůbec, bude toto pravidlo vydáno. Určení typů recyklovaných plastových materiálů vhodných pro použití při balení potravin je však uvedeno jako prioritní výzkumná potřeba v aktualizaci tříletého výzkumného plánu Centra pro bezpečnost potravin a aplikovanou výživu FDA z května 2001.

 

28 Mezitím dokument FDA „Points to zvážit“ je i nadále nejlepším písemným návodem pro testování, který má prokázat, že proces recyklace plastů produkuje materiál vhodné čistoty pro použití při balení potravin. Čtenáři „Points to zvážit“ by si však měli být vědomi toho, že podrobnosti testovacího postupu se vyvinuly a dokument plně neodráží aktuálně přijímaný protokol.

 

FDA také vyvíjí pokyny pro testování papírových produktů vyrobených z regenerované buničiny, aby se zajistilo, že konečný produkt bude vhodně čistý pro použití v aplikacích přicházejících do styku s potravinami. Očekává se, že směrnice doporučí testování kontaminantů podobné tomu, které je doporučeno pro plasty, ale zaměří se na různé potenciální kontaminanty, které mohou být přítomny v recyklovaném papíru na rozdíl od recyklovaných plastů. Tříletý plán také zmiňuje potřebu určit úrovně kovů všudypřítomných v papírových/kartonových obalech z původní i recyklované buničiny.

 

29. Přestože povolení FDA není vyžadováno pro použití recyklovaného materiálu pro styk s potravinami, který splňuje výše popsané standardy, mnoho potenciálních uživatelů recyklovaného materiálu požaduje od FDA záruku oficiálního souhlasu. Agentura poskytne „dopisy se stanovisky“ (dříve nazývané „dopisy bez námitek“) v reakci na žádosti o dopisy doložené údaji o bezpečnosti a souladu s předpisy recyklovaného materiálu.

 

Státní a místní nařízení o likvidaci a recyklaci obalů

Zákazy balení a úvahy o recyklaci

Státy a místní jurisdikce vymyslely řadu regulačních programů určených k omezení nebo zákazu určitých typů obalů nebo jiných produktů z důvodů ochrany životního prostředí. Dva typy programů-omezení látek používaných při balení a regulace environmentálního označování-jsou řešeny později. Tato část se zaměřuje na regulační programy určené k přímému snížení množství TKO vstupujícího na skládky. Patří mezi ně omezení nebo zákazy balení, požadavky na minimální obsah recyklovaného materiálu, používání identifikačních kódů plastové pryskyřice a daňové úlevy nebo jiné pobídky k recyklaci.

Omezení nebo zákazy

Jedním z přístupů ke snížení odpadů přijatým v 80. letech 20. století byl úplný zákaz určitých typů obalů. Státy takové produkty zakázaly, protože se domnívaly, že zabírají příliš mnoho místa na skládkách, přispívají k tvorbě odpadků nebo mají nějaký jiný nežádoucí dopad na životní prostředí. Příklady přímých zákazů zahrnují nerozložitelné plastové držáky na šest balení (na základě obav, že v nich byla uvězněna zvířata),30 odnímatelných oček na plechovkách od nealkoholických nápojů31 a skleněné lahve s připevněným keramickým uzávěrem (které komplikují recyklaci).32 nejčastější zákazy byly ty, které se týkaly polystyrenových nádob a náčiní běžně používaných v provozovnách rychlého občerstvení. Jiný typ zákazu nezakazuje prodej plastových obalů, ale zakazuje ukládání recyklovatelných obalů na skládky.33

Polystyrenové kontejnery byly v 80. letech častým terčem zákazů. Iowa,34 Severní Karolína,35 a Jižní Karolína36 přijaly zákony, které by zakázaly polystyrenové nádoby, pokud nebude do určitého data dosaženo stanovené míry recyklace. Tyto zákony byly následně zrušeny nebo nejsou vymáhány. Jedna jurisdikce, Suffolk County, NY, uzákonila úplný zákaz polystyrenových nádob. Toto nařízení bylo napadeno u soudů a následně zrušeno.37 Nejméně 40 dalších místních vyhlášek však stále omezuje prodej polystyrenových obalů v rámci jurisdikce, zakazuje nákup polystyrenových obalů místními vládními úřady nebo držení polystyrenových obalů zakazuje. na půdě vlastněné vládou.

Recyklovaný obsah

Dalším způsobem, jak se státy pokusily podpořit recyklaci, je stanovení minimálního obsahu recyklovaného materiálu v určitých produktech. Kalifornie38 a Oregon39 mají složité zákony týkající se pevných plastových a skleněných nádob. Tyto předpisy poskytují výrobcům několik možností, včetně toho, že nádoba může být recyklovatelná nebo znovu použitelná nebo že obsahuje určité procento recyklovaného obsahu. Statut Wisconsinu40, stejně jako některé další, jednoduše vyžaduje, aby plastové nádoby obsahovaly alespoň 10 procent recyklovaného materiálu, s výjimkou ve statutu Wisconsinu, že FDA musí schválit množství recyklovaného obsahu v plastových nádobách regulované zákonem FD Act.

Identifikační kód pryskyřice SPI

V roce 1988 The Society of the Plastics Industry, Inc. (SPI), hlavní asociace obchodu s plasty ve Spojených státech, vyvinula systém identifikace pryskyřice na pomoc při recyklaci plastů. Třicet devět států formálně přijalo zákony vyžadující, aby pevné plastové nádoby obsahovaly kód SPI nebo podobný kód.

Daňové slevy, poplatky a další pobídky

Vzhledem k tomu, že nakládání s TKO je obvykle místní záležitostí, mnoho států stanoví pro obce cíle snížení odpadu nebo recyklace, ačkoli několik států má povinné recyklační programy. Jako způsob, jak podpořit místní účast, státy nabízejí finanční pobídky jurisdikcím, které přijmou komplexní programy nebo splňují stanovené cíle. Dalšími finančními mechanismy pro snižování odpadu jsou program zálohy nebo zálohového poplatku za likvidaci (ADF). Jedenáct států má pro určité typy nápojových obalů zákony o zálohách nebo takzvané „účty za lahve“.41 Spotřebitel obvykle platí zálohu, kterou lze vybrat vrácením obalu maloobchodníkovi. Naproti tomu ADF jsou hrazeny předem výrobcem, distributorem nebo prodejcem a jsou navrženy tak, aby přenesly náklady na likvidaci nebo recyklaci zpět na průmysl.

Trendy

Přijetí nových státních a místních omezení obalů a zákonů o recyklaci se v posledních letech snížilo, protože obavy o kapacitu skládek a náklady se zmenšily a pozornost veřejnosti přitáhly další problémy. Spleť zákonů a předpisů však zůstává v platnosti v různých jurisdikcích a návrhy na stimulaci recyklace nebo omezení určitých typů obalů nadále náhodně probublávají na povrch.

Environmentální reklama a označování

Federální nařízení – Federální obchodní komise

Federální regulace ekologických marketingových tvrzení, takzvaných „zelených tvrzení“, zpočátku zaostávala za státními opatřeními, částečně kvůli debatě o tom, zda by se touto otázkou měla zabývat především Federální obchodní komise USA (FTC), která již dlouho reguluje veškerou reklamu. a označování výrobků prodávaných v mezistátním obchodu42 nebo EPA jako přední agentura na ochranu životního prostředí. Tato debata byla z velké části ukončena v roce 1992, kdy FTC vydala své „Příručky pro používání environmentálních marketingových tvrzení“.43

Příručky FTC představují administrativní výklad komise toho, co představuje klamavou reklamu na životní prostředí podle zákona Federal Trade Commission Act.44 Příručky pokrývají tvrzení, že produkt je recyklovatelný, obsahuje recyklovaný obsah nebo je rozložitelný/biologicky rozložitelný/fotodegradovatelný. Příručky se také zabývají tvrzeními, že produkt je kompostovatelný, se sníženým obsahem zdroje nebo bezpečný pro ozon, a také obecnými tvrzeními o přínosu pro životní prostředí, jako je „bezpečný pro životní prostředí“.

Pokud jde o obaly, prosazování svých pokynů FTC má tendenci se zaměřovat na údajně nadhodnocená tvrzení týkající se recyklovatelnosti konkrétního obalového materiálu.45 Postoj komise, jak je vyjádřen v průvodcích, je takový, že nekvalifikovaná tvrzení, že výrobek nebo obal je recyklovatelné jsou vhodné pouze v případě, že jsou recyklovány v podstatné většině komunit, kde se prodávají, nebo jsou-li recyklační programy dostupné pro podstatnou většinu spotřebitelů, kterým jsou uváděny na trh. Pokud je zveřejněna omezená dostupnost recyklačních programů, mohou být vzneseny nároky na recyklovatelnost, i když je produkt recyklovatelný pouze v několika komunitách. Podobně, pokud je uvedeno množství recyklovaného materiálu ve výrobku, může být u výrobku, který obsahuje pouze malé množství recyklovaného materiálu, vzneseno tvrzení o recyklovaném obsahu (e.g.,pět procent).46 Příručky FTC byly obecně dobře přijaty průmyslovými i státními regulátory.

Státní regulace ekologické reklamy

I když státy-prostřednictvím pracovní skupiny Attorney General Task Force on Green Claims a uzákonění zákonů o reklamě na ochranu životního prostředí--pravděpodobně na konci 80. a počátku 90. let 20. století poháněla regulace ekologických nároků, aktivita státu v této oblasti v posledních letech ustoupila, protože státy odložily do příruček ekologické reklamy FTC. Nejvýraznějším státním zásahem do regulace ekologických tvrzení byl kalifornský zákon o reklamě na ochranu životního prostředí, který mimo jiné stanovil limity pro používání výrazů „recyklovatelný“ a „recyklovaný“. V roce 1992 federální okresní soud rozhodl, že zákonná norma pro „recyklovatelná“ tvrzení porušila americkou ústavu, protože byla příliš vágní.47 V roce 1995 Kalifornie zrušila zákon o reklamě na ochranu životního prostředí a přijala pokyny FTC jako státní normu pro environmentální marketingová tvrzení. . Mezi další státy, které přijaly průvodce FTC, patří Maine, Michigan, Wisconsin, Nové Mexiko a Rhode Island. Indiana má i nadále svůj vlastní zákon o reklamě na ochranu životního prostředí.48 Zákon Indiany má dva charakteristické rysy: omezuje používání termínu „recyklovaný“ na produkty, které obsahují minimálně 10 procent materiálu po spotřebiteli nebo po výrobě, a vyžaduje, aby společnosti vést specifikované záznamy dokumentující nároky. New York má minimální standardy recyklovaného obsahu a míry recyklace pro používání státních ochranných známek, které jsou recyklovatelné a recyklované. Předpisy o emblémech však byly upraveny tak, aby stanovily, že pouhé použití výrazů „recyklovatelný“ a „recyklovaný“, na rozdíl od použití státních emblémů, podléhá pouze souladu s pokyny FTC.49 Rhode Island má podobný recyklační emblém zákon, ale upravil jej tak, aby stanovil, že dodržování pokynů FTC je obranou proti údajnému porušení zákona o emblémech.50

Trendy

Ačkoli to není preventivní, průvodci FTC se stalide factonárodní standard pro ekologické nároky a řada států, které měly svá vlastní odlišná pravidla zelených nároků, přijala pokyny FTC. Zdá se, že státy se spokojily s tím, že nechaly FTC rozhodnout o národních standardech pro ekologické nároky. Vlastní postoj komise k ekologickým nárokům zůstal od vydání příruček poměrně konstantní. V roce 1998 při revizích příruček51 komise mírně zpřísnila své pokyny týkající se recyklovaného obsahu a tvrzení o recyklovatelnosti, ale do značné míry se přiklonila k pozicím, které vymezila v první verzi příruček v roce 1992.52

Kontrola látek v obalech

StátRegulace—omezení obsahu těžkých kovů v obalech

Osmnáct států53 přijalo zákony zakazující nebo omezující záměrné přidávání olova, kadmia, rtuti nebo šestimocného chrómu do inkoustů, barviv, pigmentů, lepidel, stabilizátorů a dalších součástí obalů. Většina těchto zákonů, které jsou založeny na modelové legislativě vyvinuté v roce 1989 Koalicí severovýchodních guvernérů (CONEG) a aktualizované v roce 1998, také omezují náhodnou přítomnost těchto kovů.54 Tyto zákony mají sporné vědecké základy, ale staly sede factonárodní (a dokonce mezinárodní) standard pro obalové materiály, které jsou široce prodávány.

EPA screening pro endokrinní modulátory

Obavy z účinků takzvaných „endokrinních disruptorů“ ovlivňují mnoho průmyslových odvětví po celém světě, včetně obalového průmyslu. Endokrinní disruptory jsou chemikálie, které způsobují účinky na endokrinní systémy lidí nebo volně žijících zvířat a předpokládá se, že způsobují rakovinu nebo poškozují reprodukční systém nebo funkci štítné žlázy. Obavy veřejnosti z endokrinních disruptorů byly podpořeny v roce 1996 vydáním několika článků v časopisech a knihy na toto téma. Tyto publikace identifikovaly velké množství "estrogenových napodobenin" a alespoň v jednom případě vyjádřily obavy z přítomnosti p-nonylfenolu a bisfenolu A (BPA) v polymerem potažených potravinových plechovkách a lahvích na pitnou vodu. Tento problém se znovu objevil v roce 1999, kdy Svaz spotřebitelů doporučil rodičům likvidovat polykarbonátové kojenecké lahve kvůli BPA, a současně s odvysíláním zprávy o zpravodajském programu ABC,20/20,o bezpečnosti polykarbonátu a některých změkčovadel v materiálech přicházejících do styku s potravinami. Organizace National Environmental Trust požádala FDA, aby posoudila potenciální škody způsobené DEHA (di-2-ethylhexyladipát) a BPA.

Plastikářský průmysl několik let vyhodnocuje údaje o expozici a toxikologii endokrinních disruptorů, které lze nalézt v materiálech přicházejících do styku s potravinami, včetně BPA a alkylfenolů. Práce se zaměřila na dokumentaci míry expozice člověka endokrinním disruptorům při spotřebitelském použití plastových předmětů. Technická práce, která byla sdílena s FDA, podporuje závěr, že plasty jsou bezpečné bez ohledu na otázky týkající se endokrinních účinků některých chemikálií používaných k výrobě plastů.

Národní toxikologický program (NTP) dokončil v srpnu 2001 studii, která se zabývala účinky nízkých dávek a vztahy mezi dávkou a odezvou endokrinních disruptorů, aby určil, jaké změny jsou potřeba v pokynech EPA pro testování toxicity.55 Studie zjistila nedostatečné údaje k určení endokrinní účinky BPA, zjištěny nízké dávky nonylfenolu a nebyly zjištěny žádné nízké dávky oktylfenolu. Zpráva uvedla, že v tuto chvíli neexistuje žádný vědecký základ pro EPA nebo FDA, aby se endokrinní testování stalo obecným požadavkem pro materiály přicházející do styku s potravinami. Současný postoj FDA je takový, že ani BPA ani DEHA nepředstavují bezpečnostní problém pro dospělé nebo děti. Na základě této studie NTP se EPA také rozhodla, že nebude vyžadovat níže popsané testování, aby zohlednilo údajné „nízkodávkové“ endokrinní účinky určitých chemikálií.

Zákon o ochraně kvality potravin56 a dodatky k bezpečné pitné vodě57, přijaté v roce 1996, požadují, aby EPA vyvinula screeningový program pro hodnocení estrogenních účinků pesticidních a některých nepesticidních látek. U látek, u kterých bylo zjištěno, že mají endokrinní účinek na člověka, je EPA povinna přijmout vhodná opatření na ochranu veřejného zdraví. Poradní výbor vypracoval doporučení pro screening a testování pro testování chemikálií na estrogenní, androgenní účinky a účinky na receptory štítné žlázy. V souladu s doporučeními obsaženými v závěrečné zprávě výboru58 EPA zřídila Program screeningu endokrinních disruptorů (EDSP). EPA stanovila priority pro screening sloučenin a provádí prevalidační a validační studie, které budou použity při testování. Rovněž byl zřízen podvýbor pro průběžné ověřování.

Závěrečná zpráva naznačuje, že by se mělo zvážit testování přibližně 86,000 chemikálií. Podle navrhovaného schématu priorit by polymery s molekulovou hmotností vyšší než 1000 Dalton nebyly vyšetřovány, pokud testy jejich monomerních nebo oligomerních složek nenaznačují účinek. Monomery a oligomery používané k výrobě těchto polymerů by měly být při testování upřednostněny, stejně jako chemikálie vyrobené v množství přesahujícím 10,000 liber za rok. Prioritní skupinu tvoří asi 15 000 chemikálií. Screening této první sady chemikálií má být dokončen v roce 2005.

Kalifornský návrh 65

Snad nejrozsáhlejším státním zákonem o životním prostředí zaměřeným na obsah obalů a dalších spotřebních produktů je kalifornský zákon o bezpečné pitné vodě a toxických látkách59, známý jako „Proposition 65“. Návrh 65, schválený značnou většinou (63 procent) kalifornských voličů jako iniciativa v roce 1986, je zákonem o právu vědět, který vyžaduje, aby společnosti buď prokázaly, že jejich produkty pravděpodobně nevystaví žádného jednotlivce „významnému“ množství jakékoli z více než 500 chemikálií nebo poskytnout „jasné a rozumné“ varování, že produkt obsahuje známý karcinogen nebo reprodukční toxin.60

Zákon má několik neobvyklých vynucovacích prvků. Soukromí občané jsou oprávněni podat žalobu na vymáhání práva, pokud tak stát odmítne učinit, a mají nárok na 25 procent jakéhokoli vyměřeného trestu.61 Pokuta za porušení zákona je stanovena na 2 500 USD za porušení a den, pobídka pro takové „lovce odměn“ " je skvělý. Pokud lze při donucovací žalobě prokázat, že dotčený výrobek obsahuje chemickou látku na státním seznamu známých karcinogenů nebo reprodukčních toxinů podléhajících zákonu, má žalovaný velké břemeno prokázat, že úroveň expozice nepředstavuje „žádnou významnou riziko." 62

Několik skupin a někteří právníci začali systematicky přinášet vynucovací akce lovců odměn zaměřené na celá průmyslová odvětví, která ve svých produktech používají určitou chemikálii, protože nevarovali ohledně údajně významných chemických expozic. Jedna skupina například podala oznámení o úmyslu žalovat většinu, ne-li všechny, velkých společností vyrábějících odlakovače obsahující toluen. Při jiné příležitosti byla většina výrobců odstraňovačů nátěrů napadena kvůli vystavení methylenchloridu z jejich výrobků.

V roce 2001 provedl kalifornský zákonodárný sbor významné změny Návrhu 65 ve snaze ukončit lehkovážné soudní spory.63 K 60-dennímu oznámení podané žalobci musí být nyní přiložen Certifikát za zásluhy, který ukazuje, že případ je rozumné a záslužné. Vzhledem k tomu, že se však tento certifikát přezkoumává až po dokončení akce, neexistuje žádná skutečná újma na podání žaloby. Druhá změna zákona vyžaduje, aby vypořádání jakékoli žaloby podle Návrhu 65 bylo schváleno soudem na základě jeho souladu s Návrhem 65 a přiměřenosti odměn za právní zastoupení a výše penále. Zákon však nevylučuje následné žaloby jiných stran za stejné porušení.

Kromě těchto dodatků předložil senátor státu Kalifornie Byron D. Sher (D) v únoru 2002 návrh zákona, který by zacelil mezeru, která umožňuje vymahačům, kteří vypořádají nároky podle návrhu 65, aniž by podali žalobu, aby se vyhnuli oznamování takových vyrovnání kanceláři generálního prokurátora. .64 Mezi legislativními pracovníky, kanceláří generálního prokurátora, průmyslem a environmentální komunitou byly zahájeny předběžné rozhovory o pokračování reformy v roce 2002.

Dopad na balení

Proposition 65 podléhá řada látek potenciálně přítomných ve skle, kovu nebo plastovém obalu potravin, včetně olova, kadmia, šestimocného chrómu, dioxinu (2,3,7,8-tetrachlordibenzo-para-dioxinu), akrylonitrilu, vinylchlorid a benzen. S výjimkou soudních sporů na počátku 90. let 20. století týkajících se olova v krystalickém nádobí, keramice a olověných kapslích na lahvích vína65 nebyly provedeny žádné donucovací kroky týkající se obalů potravin jakéhokoli druhu, přestože byly v roce 1994 odstraněny tzv. nazvaný potravinový a drogový „bezpečný přístav“, který je popsán níže. I při absenci donucovacích opatření jsou společnosti, které uvádějí na trh obalové materiály, pod tlakem svých zákazníků, aby poskytovaly široké záruky, že jejich produkty jsou v souladu se zákonem.

Interakce s federálním zákonem

Návrh 65 byl zamýšlen k nápravě vnímaných nedostatků ve federální regulaci zdraví a bezpečnosti, a tak zasahuje do oblasti různých federálních regulačních agentur. Tento zásah vyvolává otázku, zda je návrh 65 vyloučen těmito federálními zákony. Pokud jde o jeho dopad na obaly, jde o to, zda Proposition 65 předchází zákony a předpisy spravované FDA. Do roku 1992 měla Kalifornie nařízení o „bezpečném přístavu“ pro potraviny a léky, které poskytovalo omezenou výjimku pro většinu produktů regulovaných FDA, včetně materiálů pro balení potravin. Tato výjimka však byla napadena u soudu a stát případ vyřešil souhlasem se zrušením nařízení, což učinil v roce 1993.66

 

Trendy

Federální návrh zákona, který se pokouší řešit judikaturu vykládající návrh 65 preemption,67 byl předložen ve sněmovně v červenci 2001 a měl by předcházet všem neidentickým státním zákonům vyžadujícím varování před jídlem.68 Návrh zákona byl postoupen sněmovnímu výboru pro energetiku a obchod, Podvýbor pro zdraví. Nedávné změny návrhu 65 jsou pokusem uklidnit Kongres, který při zvažování legislativy dosud nebyl ochoten upřednostňovat státní zákony, jako je návrh 65.

 

Závěr

Začátkem 90. let 20. století byla environmentální regulace obalů ve Spojených státech poznamenána zvýšením-a stále více se liší-státní a místní obalová legislativa vyvolaná kombinací federálních deregulačních politik v 80. letech a nárůstem zájmu veřejnosti o otázky životního prostředí. Od roku 1991 některé z více odlišných státních nebo místních zákonů ustoupily stranou v takových oblastech, jako jsou environmentální marketingová tvrzení a zákazy obalů souvisejících s pevným odpadem. Další státní opatření, jako je návrh 65 a státní omezení pro těžké kovy, zůstávají, ale nebyla rozšířena. Státní a federální zákony a předpisy nadále existují v oblastech, jako jsou požadavky na minimální obsah recyklovaného materiálu (v některých státech) a pokyny pro zadávání zakázek EPA. Neexistuje však žádný významný pohyb k rozšíření těchto mandátů.

 

Zdá se jasné, že dynamika environmentální regulace obalů související s pevným odpadem se od počátku 90. let poněkud zpomalila. Méně jasné je, zda je toto zpomalení způsobeno lepším pochopením hodnoty potravinářských obalových materiálů a pravděpodobně přílišnou vinou, kterou přijaly za příčinu problémů s nakládáním s odpady, nebo možným dočasným posunem regulačních priorit ke konkurenčním „horkým“ ekologickým témata, jako je bioterorismus, globální oteplování, endokrinní disruptory a kontrola patogenů přenášených potravinami.

 

Přetištěno se svolením obalové a environmentální legislativy - Spojené státy americké, inObaly, politika a životní prostředí,G. Levy, ed., str. 115-130, copyright 2000, Aspen Publishers, Inc.

POZNÁMKY POD ČAROU

1U.S. Agentura pro ochranu životního prostředí,Pevný komunální odpad ve Spojených státech: Fakta a čísla z roku 1999, Závěrečná zpráva, 1 (1999).

2Id.v 15.

3Id.v 5.

4Id.ve 14.

5Id.v 8.

6Id.v 1-3.

742 U.S.C. ßß 6901 a násl.Podle komplexního statutu RCRA Kongres rozdělil nakládání s odpady do dvou samostatných vesmírů: nebezpečný odpad, který je upraven pod nadpisem C statutu, a veškerý ostatní odpad, který je upraven pod podtitulkem D. Většina odpadů z obalů podléhá podtitulu D, která řídí MSW. Během posledních 20 let byla většina zdrojů EPA nasměrována na zpřísnění norem pro zneškodňování nebezpečného odpadu podtitulku C, aby byly úměrné již zavedeným kontrolám znečištění pro emise do ovzduší a vypouštění vody podle zákona o čistém ovzduší a zákona o čisté vodě.

842 U.S.C. ßß 7401 a násl.

933 U.S.C. ßß 1251 a násl.

1042 U.S.C. ßß 9601 a násl.

11EPA obhajuje integrovaný přístup k nakládání s odpady založený v pořadí preferencí na (1) snížení zdrojů, včetně opětovného použití a kompostování na místě, (2) recyklace a kompostování mimo místo a (3) likvidace, včetně spalování a skládkování. US Environmental Protection Agency,Pevný komunální odpad ve Spojených státech: Fakta a čísla z roku 1999, Závěrečná zpráva, 12 (1999).

12Vůdčím případem v této oblasti jeMěsto z Philadelphia v. Nový Jersey,437 US 617 (1978), ve kterém Nejvyšší soud USA zrušil omezení z New Jersey na dovážený odpad. Takové zákony představují protiústavní zátěž pro mezistátní obchod, jehož regulace je podle obchodní klauzule americké ústavy doménou Kongresu. US Const, umění. I, p 8; tř. 3.

13Carbone proti městu Clarkstown,114 S. Ct. 1677 (1994).

14V minulosti bylo nakládání s pevným odpadem ve Spojených státech lokální záležitostí. Ve skutečnosti až do schválení zákona o likvidaci pevného odpadu z roku 1965, předchůdce současného zákona o ochraně a obnově zdrojů z roku 1976, neměla federální vláda v regulaci pevného odpadu v podstatě žádnou roli.

1542 U.S.C. ß 6962.

16Exekutivní příkaz 12873 (20. října 1993).

1760Fed. Reg.21370 (1. května 1995).

1862 Fed. Reg.60962 (13. listopadu 1997).

19Výkonný příkaz 13101 (14. září 1998).

20Konečné pokyny k ekologicky preferovanému nákupu pro výkonné agentury, 64 Fed. Reg.45810 (20. srpna 1999).

21Exekutivní příkaz 13148 (21. dubna 2000).

22S. 2220, 107. kong. (2002).

23 „Nevyčištěná“ potravinářská přídatná látka je jakákoli látka, která splňuje zákonnou definici potravinářské přídatné látky v zákoně o potravinách, léčivech a kosmetice (zákon FD), 21 USC ßß 301a násl., ale to není v souladu s nařízením o potravinářských přídatných látkách vydaným FDA. Podle zákona musí být každá látka, u které se „odůvodněně očekává, že se stane složkou potraviny za zamýšlených podmínek použití“, a není jinak vyňata, schválena nařízením o potravinářských přídatných látkách, které stanoví podmínky, za kterých lze materiál použít. 21 USC ß 321(s). Existuje několik výjimek z definice potravinářských přídatných látek, některé jsou výslovně uvedeny v zákoně FD, jiné vyplývají z politiky a praxe FDA za posledních 30 let. Viz Jerome H. Heckman a Deborah W. Ziffer, Fathoming Food Packaging Regulation Revisited, 56 Food Drug Cosm. LJ, 179-196 (2001) (přetištěno jinde na PackagingLaw.com).

2465 Fed. Reg.30355 (11. května 2000),kodifikováno na 21 C.F.R. ß 25.32.

25Tento výklad zákona, kterým se řídí recyklované obaly potravin, potvrdil Dr. Fred Shank, ředitel Centra pro bezpečnost potravin a aplikovanou výživu FDA, v prezentaci společnosti The Society of the Plastics Industry, Inc. v červnu 1990. Podle Dr. , "(a)za předpokladu, že nádoba (vyrobená z recyklovaných materiálů) splňuje specifikace a používá materiály, které splňují specifikace, není žádným způsobem kontaminovaná a neobsahuje žádné nečištěné přísady jakéhokoli typu, nevím o žádné důvod, proč jej nelze použít."FDAers vyjadřuje obavy ohledně recyklace pro použití v kontaktu s potravinami,32 Food Chemical News v 59 (11. června 1990).

26U.S. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv,Body ke zvážení při používání recyklovaných plastů při balení potravin: Chemické úvahy(prosinec 1992).

27Id.

28 U.S. Food and Drug Administration, Centrum pro bezpečnost potravin a aplikovanou výživu,Tříletý plán výzkumu, 2000-2002 aktualizace,Příloha E (květen 2001).

29Id.

30Kal. Hospoda. Res. Kód ß 42350.

31 Del. Code Ann. sýkorka 7, ß 6059.

32Kal. Hospoda. Res. Kód ß 70020.

33Massachusetts zakazuje jednopolymerové plasty. mše Reg. Kód sýkora. 310, ß 19.017(3)(b).

34Iowa Code ß 455D.16,zrušeno1995 IA ALS 44.

35N.C. Gen. Stat ß 130A-309.10(d)ve znění pozdějších předpisů1995 NC ALS 321. Předchozí zákon zakazoval polystyrenové nádoby, pokud neobsahovaly 25 procent recyklovaného obsahu. Současný zákon zakazuje polystyrenové nádoby, pokud nejsou recyklovatelné.

36S.C. Code Ann. ß 44-96-1 50(E). Tento zákon zakazuje polystyrenové nádoby, pokud nejsou recyklovatelné a označené příslušným kódem.

37 Plastikářský průmysl zpochybnil vyhlášku z roku 1988 přijatou okresem Suffolk, NY, zakazující plastové přepravní nádoby, pěnové kelímky, náčiní a tašky s potravinami. Průmysl argumentoval, že kraj nezvážil dopady zákazu na životní prostředí, včetně dopadu zvýšeného používání papíru a dalších materiálů, které by nahradily zakázané plastové výrobky. Průmysl zvítězil u dvou soudů, ale v květnu 1991 prohrál v odvolání z čistě procesních důvodů. 77 NY2d 761 (1991). Odvolací soud v New Yorku se nezabýval závěry nižších soudů o potřebě pečlivého environmentálního hodnocení, aby se předešlo neuváženému postupu místní samosprávy. Místo toho soud v rozhodnutí 4-3 rozhodl, že obchodní skupiny a společnosti nemají legitimaci napadnout tento druh legislativy, a pouze na tomto základě případ zamítl.

38Kal. Hospoda. Res. Kód ßß 42300-42340.

39Ruda. Rev. Stat. ßß 459A.650-459A.665.

40Wisc. Stat. Ann. ß 100,297.

41Tyto státy jsou Kalifornie, Connecticut, Delaware, Iowa, Havaj, Maine, Massachusetts, Michigan, New York, Oregon a Vermont.

42 FTC reguluje nepravdivou, klamavou nebo zavádějící reklamu na základě pravomoci udělené agentuře podle oddílu 5 zákona o federální obchodní komisi (15 USC ß 45(a)(1)), který zakazuje nekalé nebo klamavé jednání a praktiky ovlivňující mezistátní obchod. Komise tento akt vyložila tak, že v zásadě vyžaduje, aby společnosti byly schopny doložit pravdivost jak výslovných tvrzení, tak jakýchkoli závěrů, které si rozumný spotřebitel z výslovného tvrzení pravděpodobně vyvodí.

43Příručky jsou publikovány v 16 CFR část 260. Byly revidovány v roce 1996 a znovu v roce 1998.

44 Nároky, které nejsou v souladu s pokyny, mohou vést k vyšetřování FTC a nápravným opatřením, pokud komise dojde k závěru, že byl porušen § 5 zákona FTC. FTC má pravomoc domáhat se náhrady škody a soudního příkazu, ačkoli většina úkonů vede k dohodám o souhlasu, na základě kterých se strana, která uplatňuje nárok, zavazuje, že s tím přestane.

45 V pokynech se uvádí, že produkt nebo obal by měl být inzerován jako recyklovatelný pouze tehdy, pokud jej „lze shromáždit, separovat nebo jinak získat z toku pevného odpadu pro opětovné použití nebo při výrobě nebo montáži jiného obalu nebo produktu prostřednictvím zavedené recyklace. program." 16 CFR ß 260,7 (d). Opatření FTC týkající se nároků na recyklovatelnost obalů zahrnujíIn re Mr. Coffee, Inc.,Docket FTC č. C-3486, 59Fed. Reg.19019 (21. dubna 1994) aIn re Bílá Hrad Systém, Inc.,Docket FTC č. C-3477, 59Fed. Reg.8648 (23. února 1994).

46Pokyny stanoví, že tvrzení o recyklovaném obsahu může být vzneseno pro „materiály, které byly regenerovány nebo jinak odkloněny z toku pevného odpadu, buď během výrobního procesu (před spotřebitelem), nebo po použití spotřebitelem (po spotřebiteli).“ 16 CFR ß 260,7(e)(1). Pokud je produkt vyroben pouze částečně z recyklovaného materiálu, musí být uvedeno množství recyklovaného materiálu v hmotnosti produktu. Společnosti však nejsou povinny uvádět, kolik z recyklovaného obsahu ve výrobku tvoří materiál před spotřebitelem nebo materiál po spotřebiteli.

47Zákon stanovil, že produkt lze propagovat jako „recyklovatelný“ pouze v případě, že jej lze „pohodlně recyklovat“ v okresech státu s počtem obyvatel přesahujícím 300,000. V prosinci 1992 okresní soud USA pro Severní okres Kalifornie rozhodl, že toto ustanovení je neplatné, protože v rozporu s ústavou bylo tak vágní, že neumožňovalo stranám podléhat zákonu, které by mohly čelit trestním postihům za porušení zákona. , dostatečně jasné vodítko k jednání, které bylo nutné k dodržení zákona.

48Ind. Kód ß 24-5-17.

49N.Y. Comp. Kódy R. & Regs. sýkorka 6, ß 368,1(b).

50R.I. Obecné zákony ß 6-13.3. New Hampshire také přijalo zákon o recyklaci emblémů, ale nikdy nepřijalo předpisy, které jej provádějí.

5163Fed. Reg.24240 (1. května 1998).

52Kromě úpravy pokynů k recyklaci se komise poprvé zabývala frází „Prosím recyklujte“, přičemž na základě údajů spotřebitelského průzkumu zaujala stanovisko, že tato fráze je nekvalifikovaným tvrzením, že označený produkt nebo obal je recyklovatelný. Komise však odmítla doporučení, aby tvrzení o recyklovaném obsahu odhalovala konkrétní předspotřebitelský a postspotřebitelský obsah produktu. Rovněž zachovala své předchozí pokyny uznávající rozdíl mezi identifikačním kódem pryskyřice The Society of the Plastics Industry, Inc., jehož použití je povinné pro určité produkty ve 39 státech, a symbolem recyklace se třemi šipkami. Podle komise, zatímco umístění kódu na viditelném místě může představovat nárok na recyklovatelnost, kód, bez dalšího, není nárok na recyklaci, když je umístěn na nenápadném místě na kontejneru. 16 CFR ß 260,7(d) (příklad 1).

53Státy se zákony na redukci těžkých kovů jsou Connecticut, Florida, Georgia, Illinois Iowa, Maine, Maryland, Minnesota, Missouri, New Hampshire, New Jersey, New York, Pensylvánie, Rhode Island, Vermont, Virginie, Washington a Wisconsin.

54Typické omezení náhodné přítomnosti kovů je 600 ppm (ppm) do dvou let od uzákonění, 250 ppm za tři roky a 100 ppm za čtyři roky. Všechny státy, které přijaly podobnou legislativu, tak učinily před více než čtyřmi lety, a proto by měly být na hranici 100 ppm.

55Národní toxikologický program,Zpráva nezávislého hodnocení endokrinních disruptorů s nízkou dávkou(srpen 2001).

56 Pub. L. 104-170.

57 Pub. L. 104-182.

58 U.S. Agentura pro ochranu životního prostředí,Závěrečná zpráva Poradního výboru pro screening a testování endokrinních disruptorů (EDSTAC).(srpen 1998).

59Kal. Kód zdraví a bezpečnosti ß 25249.5-.13.

60Pro vystavení označenému karcinogenu musí být k produktu připojeno nebo na něm uvedeno následující prohlášení: "VAROVÁNÍ: Tento produkt obsahuje chemickou látku, o které je ve státě Kalifornie známo, že způsobuje rakovinu." Zákon se vztahuje také na environmentální emise a expozice na pracovišti; pro tyto expoziční situace jsou vyžadována podobná varování.

61Kal. Předpis pro zdraví a bezpečnost ß 25192(a)(2).

62 Postup pro určení, zda daná expozice spouští požadavek varování, je složitý a mnoho stran podléhajících zákonu mu špatně rozumí.

63S.B. 471, 2001 Legis. (Kal. 2001).

64S.B. 1752, 2002 Legis. (Kal. 2002).

65Magnini v. Waterford Wedgewood a kol.,č. 931884 (Super. Ct. San Francisco) (crystalware);Kalifornie v. Baccarat, Inc. a kol.,č. 932292 (Super. Ct. San Francisco) (crystalware);Kalifornie v. Josiah Wedgewood & Sons a kol.,č. 938439 (Super. Ct. San Francisco) (keramika);Lockhon v. Mondavi a kol.,č. 640698 (Super. Ct. San Diego) (kapsle s olovem).

66Žaloba směřující k rozhodnutí, že použití Návrhu 65 na potraviny a obaly potravin je implicitně vyloučeno zákonem o FD, nebyla nikdy souzena; a po letech v pozici „zadržování“ se strany v březnu 1994 dohodly na zamítnutí celého případu bez újmy. Federální okresní soud rozhodl, že výslovná ustanovení o přednostním právu v dodatcích zákona FD o zdravotnických prostředcích předcházela použití návrhu 65 na dentální rtuť, ale toto rozhodnutí bylo po odvolání zrušeno. Soudní spory, které tvrdí, že návrh 65 je zakázaný federálním zákonem o insekticidech, fungicidech a rodenticidech, a požadavky na varování na pracovišti podle Federal Hazard Communication Standard byly neúspěšné.

67 Zákon definuje pojem „oznamovací povinnost“ tak, aby zahrnoval jakýkoli povinný požadavek na zveřejnění týkající se šíření informací o potravině výrobcem nebo distributorem potraviny jakýmkoli způsobem, například prostřednictvím etikety, označení, plakátu, veřejné vyhlášky, reklamy. nebo jakýkoli jiný komunikační prostředek.

68 Zákon o národní jednotě pro potraviny z roku 2001, HR 2649, 107. Kong. (2001). Návrh zákona představil zástupce Richard Burr (RN.C.).

Odeslat dotaz

whatsapp

Telefon

E-mail

Dotaz